Manuscriptorium zpřístupňuje soubory rukopisů české reformace a univerzitních tezí, které jsou zapsány na seznamu UNESCO Paměť světa. Manuscriptorium také spolupracovalo na tvorbě doporučení pro digitální zpřístupnění písemného a dokumentového dědictví. Proto získalo právo zveřejnit na svých stránkách logo k sedmdesátému výročí UNESCO.
Nejrozsáhlejší část digitalizovaných rukopisů Vojenského historického ústavu Praha tvoří zprávy Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského vztahující se k různým vojenským konfliktům poslední čtvrtiny 18. století, doprovázené i rozsáhlým mapovým materiálem a tabulkovými přehledy. Rozsahem menší svazky obsahují opisy vojenských rozkazů, zprávy o válečných taženích a pojednání o odlévání munice.
Muzeum Brněnska pokračovalo ve zpřístupňování rukopisů knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě. Jejich většina vznikla ve středověku a obsahuje teologická a kazatelská díla, digitalizován byl ale také misál pasovské diecéze (R 347), konvolut obsahující některé protihusitské texty (R 409) a sborník básní Jana Rosina z druhé poloviny 16. století (R 583).
Ze sbírek Knihovny Národního muzea byly digitalizovány dva rukopisy ze 14. století, které ve středověku patřily klášteru augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem. První (XIII A 1) obsahuje soubor listů papeže Řehoře I., druhý (XIII A 3) výklad Tomáše Akvinského na Matoušovo a Markovo evangelium.
Nově zpřístupněné dokumenty Národní knihovny je možné rozdělit do několika skupin. Nejrozsáhlejší tvoří středověké, převážně původem české kodexy, jejichž obsahová skladba je velmi různorodá: zastoupeny jsou texty kazatelské a teologické, ale i právní, liturgické, lékařské, matematické a astronomické. Z jazykově německých rukopisů (signatura XVI) je nejzajímavější text městských statut Horního Slavkova. Ze sbírek pražské lobkowiczké knihovny byly digitalizovány dva svazky Pamětí Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, z děčínské thunovské knihovny různé opisy starších historických pramenů. Dva rukopisy 17. a 18. století byly zpřístupněny také z fondů Slovanské knihovny.
Nově zpřístupněné rukopisy Národní knihovny ČR se dají rozdělit do tří menších skupin. Největší pochází ze starého klementinského fondu, jde o původem české středověké rukopisy, které jsou ale po obsahové stránce velmi různorodé – najdeme v nich díla teologická, lékařská, astronomická i právní, v rukopisu VI.F.17 je pak sbírka kázání, kterou sestavil Mikuláš Mníšek, zčásti i s využitím textů Jana Husa. Další tři digitalizované kodexy pocházejí z fondu bývalé pražské lobkowiczké knihovny – jde o dva rukopisy 12.-13. století získané z knihovny premonstrátského kláštera Weissenau a dále o tzv. Heermannovu Rožmberskou kroniku. Rozsahem nejmenší je pak dvojsvazkové protilutherské dílo Josefa Arnošta Barisiena Dictionarium Lutheri.
Ve spolupráci s Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým byla v Manuscriptoriu zpřístupněna další část mapové sbírky pražské Národní knihovny. Použití velkoformátového skeneru umožnilo zpřístupnit mapové listy v jediném obrazu a z toho důvodu byly stejně jako v roce 2013 nově digitalizovány i některé z již dříve publikovaných dokumentů. Mapy byly zároveň georeferencovány, což do…
Read more
Další část nově zpřístupněných rukopisů z fondů Národní knihovny obsahuje především novověké opisy starších historických pramenů, pocházející z děčínské knihovny Thun-Hohensteinů (signatura XIX), opisem prací Bohuslava Balbína je dvojsvazkový rukopis XXIII.C.40. Digitalizované středověké kodexy jsou českého původu a vznikly v druhé polovině 14. a na začátku 15. století; obsahově jde o pestrou směs zahrnující díla kazatelská, mystická, přírodovědná, teologická i filosofická.
Digitalizace fondů Národního archivu pokračovala zpřístupněním devíti starých tisků ze souboru Zámecké knihovny Valdštejnů na zámku v Doksech. Všechny se vztahují k událostem třicetileté války, byly ale vytištěny v širším časovém rozmezí (1629-1650) a v řadě zemí (Německo, Nizozemí, Itálie, Anglie, Španělsko).
