Severočeské muzeum v Liberci v roce 2016 zpřístupnilo pět signatur. Kromě souboru rytin jde o dějiny města Liberce, zpracované na začátku 19. století Karlem Felgenhauerem, farářem v Křižanech, a inventáře kostela sv. Vavřince v Chrastavě z let 1729 a 1737. Poslední dva soubory volných listů obsahují obtahy zdobených částí slepotiskových vazeb, vzniklé sběratelskou činností významného badatele Bohumila Nusky.
Soubor 109 zpřístupněných map pochází z 18. a 19. století. Jednotlivé mapy a plány zachycují různé oblasti Evropy, nejvíce je zastoupena Itálie, Rakousko, Uhry, středovýchodní Evropa (Halič, Polsko, Rusko) a země balkánského poloostrova. Kromě geografického znázornění jde také o různé mapy speciální (železniční, poštovní apod.).
Prvním digitalizovaným dokumentem ze sbírek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod je evangelická postila Martina Philadelpha Zámrského, která byla vytištěna v roce 1602 v Lipsku. Neúplně dochovaný starý tisk byl zároveň před digitalizací i restaurován.
Obsahová skladba dalších zpřístupněných středověkých rukopisů Národní knihovny je poměrně pestrá. Kromě nejobvyklejších textů teologických a kazatelských a kodexů liturgických je zastoupena i literatura antická (VIII H 24), texty rétorické (VIII H 22), lékařské (VIII H 34), historiografické (XIII D 7) nebo hagiografické (XIV E 8). Kodexy XIII D 7 a XIII F 12 byly ve středověku součástí knihovny Karlovy koleje pražské univerzity a jsou uvedeny již v jejím nejstarším knihovním soupisu, z velkých středověkých institucionálních knihoven pocházejí také rukopisy augustiniánů kanovníků v Třeboni a cisterciáků ve Zlaté Koruně. Jazykově české rukopisy reprezentují tři biblické svazky, kodexy iluminované zastupuje zejména modlitební knížka VI G 24.
Muzeum Brněnska v roce 2015 zpřístupnilo další čtyři středověké rukopisy z knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě. Misály R 397 a R 398 i výklad Nového zákona a biblických prologů R 18 vznikly v druhé polovině 14. století, český Nový zákon s dalšími texty R 390 byl napsán v první polovině 15. století. S výjimkou Nového zákona jsou všechny ostatní rukopisy v různé míře zdobené.
Nově zpřístupněnou kolekci z fondů Hudebního oddělení Národní knihovny tvoří 32 rukopisů a tisků, které obsahují převážně opisy partitur nevelkého rozsahu ze sbírky Josefa Cyrila Strachoty. Mezi autory skladeb se objevují W. A. Mozart, V. Pichl, F. X. Pokorný nebo J. L. Oehlschlägel. Rozsáhlejší rukopis je uložen pod sign. XVI H 8 – jde o skladby shromážděné Franzem Eduardem Tunou, zčásti o jeho vlastní díla. Tisky pocházejí ze 16. a 17. století a obsahují soubory vícehlasých skladeb.
Více než čtyři desítky digitalizovaných středověkých rukopisů Národní knihovny obsahují několik menších tematicky homogenních skupin. První tvoří jazykově české biblické rukopisy (šest svazků signatury XVII, všechny z 15. století). Liturgické rukopisy zastupují kodexy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě (rukopis XII D 11 nechala napsat na začátku 14. století jeho abatyše Kunhuta, dále např. XII E 1, XIII C 1b, XIV D 21), ale i klášterů dalších (XIII C 11 z konventu českokrumlovských klarisek, břevnovské breviáře VI G 11 a XII A 22). Hagiografickou literaturu reprezentuje zejména několik rukopisů Zlaté legendy Jakuba z Voragine (XII D 19, XII E 14, XIII B 11). Početné jsou rovněž sbírky kázání, a to jak českých autorů (Tomášek ze Strakonic, XII E 7a), tak např. napsané na objednávku českých klášterů (kázání Bertranda de Turre v rukopisu XII D 6, který nechal pořídit chotěšovský probošt Petr I.). Většina dalších kodexů obsahuje teologickou literaturu, ale nechybějí ani díla gramatická, právní, přírodovědná, formulářová sbírka Petra z Vineis a další.
Slovanská knihovna digitalizovala několik rukopisů a tisků ze 16.-18. století. Jejich skladba je pestrá po jazykové i obsahové stránce. Kromě církevní slovanštiny je zastoupena i polština, chorvatština a italština a kromě teologických textů i básně nebo účetní kniha neznámého dubrovnického Žida.
Národní lékařská knihovna Praha ze svých sbírek zpřístupnila jeden rukopis a tři staré tisky nebo jejich konvoluty. Rukopis T 361 vznikl v 17./18. století a obsahuje opis nedochovaného tisku Koňská lékařství. Všechny tisky jsou jazykově německé. Dva konvoluty tvoří lékařská díla vytištěná v severním Polsku a Německu v 17. století, poslední svazek byl vytištěn v roce 1776 v Brně.
Vědecká knihovna v Olomouci rozmnožila svůj soubor digitalizovaných rukopisů o další dva. Oba byly vytvořeny v druhé polovině 15. století, cisterciácký misál M II 82 je psán na pergamenu a zdoben kreslenými figurálními a ornamentálními iniciálami, Nový zákon M I 240 je papírový.
